Labutí společnost

Při procházce po pobřeží, jsem si chtěla natočit šplouchání vody, protože mi přijde neuvěřitelně uklidňující. A tak jsem natáčela a natáčela a po chvíli jsem si všimla připlouvajících labutí, a tak jsem je natočila taky. Labutí páreček (alespoň myslím, že to byl páreček) připlul až ke mně a ten drzejší z párečku, kterého jsem odhadla na Labuťáka, zjišťoval jestli něco dostane.

Nakonec ze mě páreček vyloudil můj oběd, a tak jsem poobědvala s labutěmi, podělila se s nimi o moji obloženou housku a užívala si sluníčka a šplouchání moře :)

Za odměnu mi labutě zapózovaly, a když se ujistily, že opravdu nemám žádné další jídlo, odpluly hledat další ochotné kolemjdoucí.

Zajímavé budovy v Kvadraturen

Centrum Kristiansandu, Kvadraturen a někdy také tak trochu mezinárodně po "erasmácku" downtown je plný zajímavých budov. Už víc jak dva měsíce jsem chodila městem a čekala, kdy bude konečně hezky a já budu moct všechny ty zajímavé budovy nafotit. Nakonec po víc jak měsíci přišel jeden jediný krásný únorový den, kdy svítilo slunce a bylo i poměrně teplo, až na ten vítr.

Metodist kirken

Tento kostelík se nachází v jedné z mnoha uliček, které jsou plné bílých domů s barevnými dveřmi. Kostel se tváří, že je celý ze dřeva, nebo je jím alespoň obložený, a ulice tak na procházející dýchá původním stylem starého města.

O této budově nahoře zatím nic nevím, nicméně mě zaujala, tak musela být vyfocena :)

Badehuset ("Lázeňský dům")

Kostel na poslední fotce je jeden z těch novodobých. Právě tady je možné každou neděli (a možná nejen neděli) navštěvovat bohoslužby, které jsou jak v angličtině, tak i v mnoha dalších jazycích (informace o bohoslužbách jsou dostupné na internetu). Kostel je to od těch českých poměrně odlišný. Uvnitř vypadá spíš jako nějaká hala, nebo úřad, nicméně nechybí nějaké ty menší obrazy zobrazující Křížovou cestu, sochu Panny Marie a podobně.

Balík z Čech :)

Všem nám studentíkům, trpícím hlady posílají naše milé maminky balíčky. Někomu větší, někomu menší, ale ať už je jakýkoliv, potěší :) Pohled z Čech do Norska stojí 25 Kč, u balíku záleží na váze, balíček do dvou kil by měl jít rychleji, zachází se s ním ještě jako s psaním, nad dvě kila čeká balíček celní kontrola, jak probíhá ví v Ruzyni. Balík, který přišel mně, vážil 7 kg a stál 715 Kč. Byl poslán ekonomicky a jako dárek. Na poště budou říkat, že jde balík 8 - 10 dnů, nevěřte jim, trvá to minimálně 14 dní, u "šťastlivců" jako jsem já třeba i 16.

Po deseti dnech jsem tedy nedočkavě kontrolovala schránku a ono pořád nic. Po 15 dnech se objevila zvláštní obálka.

A obsah obálky mě dost vyděsil. Jednak byl celý norsky a pak se v něm psalo cosi o celní kontrole, o tom, co mám kam poslat, a na závěr pod čarou jakási plná moc. O balíku jsem se dozvěděla jen od koho je, z jaké země, váhu, číslo zásilky a to bylo zhruba tak všechno. Jelikož jsem si ani po konzultaci s translatorem, nebyla jistá, co po mě chtějí, zavolala jsem na infolinku, jak nabádájí na konci dopisu (For information in English, please call 04004). A tak jsem volala (upozorňuji, že z norské SIM karty), přes norský automat jsem se proklikala na angličtinu, přes anglický automat se silně norským přízvukem na operátorku mluvící velmi dobře anglicky. Paní jsem nadiktovala číslo zásilky, obsahující i několik písmen (pokud budete někde diktovat písmena, doporučuju zopakovat si vojenskou abecedu - alfa, bravo, charlie,...). Hned u cé byl problém: "Sí lajk sijera?", slyším od operátorky. Copak já vím, jak se píše Sierra/Cierra? Nakonec jsem to nějak vykomunikovala a bylo mi řečeno, že je dopis pouze informativní a že je balík na cestě z Osla do Kristiansandu - UF! Po několika dnech jsem zjistila, že je infolinka placená a něco přes tři minuty volání mě stály asi tak 15 NOK - to není nejlevnější hovor, navíc telefonát tu většinou stojí 0,3 NOK za minutu, takže měli na poště přirážku.

Další den - ticho po pěšině. Už jsem se doopravdy bála, že jsem se s operátorkou nedomluvila a že můj balík někde visí. Den poté se naštěstí objevila tolik toužená informace - mám si vyzvednout balík! Ale nepíší kde - adresu nenajdete, a tak je nutné zeptat se místních a nebo hodných spolužaček, co už mají hledání za sebou :) Zkrátka, každá část Kristiansandu má své výdejní místo a většinou je to v nějakém "supermarketu" typu Rimi, ICA apod.

A tak jsem si byla vyzvednout můj balíček, pobočka se nacházela něco kolem 1,5 - 2 km od mého domu, takže jsem se hezky prošla a protáhla ruce, sedm kilo se celkem pronese, ale za tu radost z rozbalování to stojí :)

Razítko z Ruzyně nesmí chybět :D

A tady je všechno co se nacházelo v mém balíčku :) Hromada jídla, sladkostí a pár zapomenutých věcí. Když jsem si psala o rukavice, teplou šálu a návleky bylo tu tak -5, balík dorazil po 16 dnech a tady svítí sluníčko a je 5°C, nicméně nezoufám, sníh prý v Norsku bývá do dubna, tak snad všechno ještě využiju :)

Cestra trajektem do Dánska aneb tam a zase zpátky.

Jak to tak bývá, občas se dopravním společnostem zasteskne po zákaznících z řad studentů, a tak se rozhodnou udělat nějakou tu výhodnou akci pro chudáky studentíky. A tak jsme byli nalákáni na výlet trajektem do Dánska.

Naštěstí máme hodné kamarádky, které nám objednaly lístky na tu nezapomenutelnou plavbu. Protože vyznat se na stránkách, které jsou jen norsky, a vyplnit formulář, který je krapet zmatenější, než se na první pohled zdá, by pro mě samotnou nebylo vůbec jednoduché - určitě bych nakonec jela jinam než všichni ostatní a sama! :D 

Když nadešel den D, trochu pozdě - ale přece, jsme si vyzvedli lístky za 50 NOK (tam i nazpátek) a už se hrnuly směrem k trajektu. Ač jsem to slyšet nechtěla, dozvěděla jsem se před jízdou, že nemáme zakoupená místa do záchranných člunů, protože na ty se doplácí dalších 75 NOK za cestu.

Na trajektu jsem si připadala spíš jak v hotelu, alespoň dokud stál na místě, ale o tom až za chvíli. Nejprve jsme se chtěli podívat ven a prohlédnout si okolí z trajektu. Po krátkém hledání jsme se dostali na horní palubu a měli jsme tak možnost vyfotit si město. Vyplout jsme měli v 16:30, takže se už šeřilo a já se svým né-úplně-super-dělo foťákem, měla šanci na zachycení pár posledních nerozmazaných fotek.

Nakonec se rozběhly motory, byla vytažena kotva a trajekt i s námi se dal do pohybu. Jelikož se mi dělá špatně i z dětské houpačky, byla jsem připravena a pro jistotu jsem si před plavbou dala Travel Gum, což je jakási žvýkačka, po které by člověku nemělo být špatně, v letadle to celkem fungovalo, proč by to nezabralo na trajekt. Dokud jsme byli na dohled od města, kochali jsme se pohledem na okolí. Vítr s námi mával ze strany na stranu tak dlouho, dokud jsme se nerozhodli vzdát se výhledu a jít se ohřát do vnitřku lodi.

Ze zádě trajektu jsme přešli na příď, kde byli obchody se zbožím bez cla. Což byl asi tak největší cíl plavby - pivo a cigarety bez daně, i čokoláda byla levnější, nicméně suvenýry drahé - překvapivě. Jelikož byl obchod na přídi, houpání už nebylo srandovní, ale nepříjemné a žvýkačka nežvýkačka, bylo mi špatně. A tak jak jsem procházela obchodem, bylo mi hůř a hůř, až se mi začali dělat mžitky před očima a bylo mi celkem jasné, že se můžu každou chvíli složit, a tak jsem udělala to nejjednodušší, co šlo, sedla jsem si uprostřed obchodu na zem a rozjímala, jestli mě to přejde nebo ne. Překvapivě to pomohlo a už mi bylo "jen" blbě od žaludku - prima. :P Časem už bylo hloupé sedět na zemi, a tak nadešel čas jít zaplatit, držela jsem se, abych na pána u pokladny nevrhla, rychle zaplatila a snažila jsem se co nejrychleji dostat k nejbližšímu křesílku a sednout si a nehýbat se. Nakonec se celá naše tlupa usadila v restauraci. Chlapci si otevřeli svá právě nakoupená piva a popíjeli, někteří svačili a já uklidňovala svůj žaludek. Pak přišel místní pracovník, zabavit otevřené pivo, které zahlédl - jo, to jsme nevěděli - na palubě se nesmí konzumovat pivo zakoupené v obchodech.

Většinu cesty do Dánska jsem nakonec prospala, to bylo prospěšné, protože jsem se konečně mohla najíst a bylo mi krapet líp. Jak jsme se blížili k pevnině, loď se tolik nehoupala. Nakonec jsme úspěšně přistáli, vystoupili a mohli jsme si po tříhodinové plavbě užít asi tak 30 minut v Dánsku - ano trajekt jel za 45 minut zpátky, no a samozřejmě to nejde přijít na poslední chvíli.

A tak jsme se rozběhli směrem k centru, našli jsme dva obchody z toho jeden je i v Norsku - Rema 1000. Ano, ceny byly vskutku o něco nižší, háček ale byl v tom, že jsme si jaksi nikdo nezjistili, jaký je kurz mezi norskou a dánskou korunou, nicméně jsme tušili, že to bude o něco víc než NOKy. Pobrali jsme vše, co se zdálo levné, mě se toho bohužel moc levného nezdálo, asi jsem se měla dívat lépe :D Nicméně se skutečně vyplatí nakupovat v Dánsku, teď se pohybuje norská koruna okolo 3,3 české a dánská asi tak 3,6. Nicméně 300 gramů tvrdého sýru - stejná značka, který tady v Norsku stojí 36, stála v Dánsku 22. Po té troše počtů jsme zase letěli na trajekt a mohli se vydat na zpáteční tříhodinovou cestu. To už jsem se radši moc nezvedala, jen jsem si koupila pohledy, poměrně drané, nicméně opravdu krásné, co jinde nemají.

Na závěr nějaké ty povedenější obrázky, které jsou pořízené na mnohem lepším fotoaparátu než mám já :)