Norsko

This is Norway! aneb jak se Norové prezentují světu

Po půl roce života v Norsku můžu konečně posoudit toto video, které nám pustili na prvním International Pubu zaměřeném jak jinak než na Norsko.

Ano, ryby se tu jedí a ano i s hranolkami. Dala jsem si Fish and chips v místní univerzitní "menze", abych mohla srovnávat. Rybičku jsem dostala obalovanou a trochu moc mastnou, ale byla fajn. Ale co se mi tu hodně líbí a chutná jsou hranolky. Jsou o dost větší silnější ale přesto křupavé, takže palec nahoru :) Nicméně si nemyslím, že by Norové jedli jenom rybu a hranolky, zvlášť v menze na talíři zrovna dvakrát vidět nejsou.

Ropa - jo, ta to tu celé zachránila. V 19. století tu byli živí hlavně díky těžbě dřeva, hornictví a hutnictví, takže je takhle surovina opravdu klíčová. Díky ropě je Norsko dnes tam, kde je, a všichni si to moc dobře uvědomují.

Lyže - na těch Norové umějí lyžovat. A kromě aktivního lyžování, žijí sledováním lyžařských závodů. Měla jsem to štěstí, že jsem tu byla přes Olympiádu, a tak jsem to zažila na vlastní kůži. Norové vytáhli všelijaké oblečení a doplňky v národních barvách a fandili úplně všude. Třeba na univerzitě se v menze vysílaly Olympijské hry na velkém plátně a několika obrazovkách, kuchařky měly pomalované obličeje a vikingské čepice v barvách vlajky. U nás dost nepředstavitelné.

Lunch packet - velmi důležité. V Norsku je všechno tak příšerně drahé, že děti prostě nemůžou dostat peníze na svačinu, takže jim svačiny dělají doma. A nemají to tak jen děti, je zcela běžné nosit si do kantýny krabičku s obědem a ohřát si ji v mikrovlnce. A u Erasmáků to platí dvojnásob, u jídla se tu nedoplatíte, nejlevnější oběd v menze za studentskou cenu se pohybuje nad hranicí 40 NOK (cca 136 Kč) no a to si každý den nemůžete dovolit, nehledě na to, že tam nabízejí obídek i za 140 NOK.

Scary creatures - trollové. Správný norský troll je větší než dům. Pokud větší jak dům není, není z Norska, ale pravděpodobně ze Švédska. Takže se nenechte nachytat. Třeba ti roztomilí pidi trollové kutálející se v pohádce Frozen, určitě nedovalili z Norska :)

Další téma - dětičky. O děti se tu převážně starají tatínci, tolik zodpovědných otců s kočárky u nás v Čechách nenajdete. Pak se tu často potulují takové pidi školky, třeba jen s šestmi dětmi, které hlídá jeden z jejich rodičů. Co se tu dále najde jsou super sportovní kočárky pro zapálené rodiče - běžce, aneb běháme s dítětem jako o závod - pláč nepláč.

Školy - jsou všude. Všechno se tu jmenuje Skole (škola) a na každém kroku proto zakopáváte o hromady kol, které se okolo škol povalují.

Červené a modré kalhoty. Informaci o nich bych trošku pozměnila, nenosí je dva týdny, ale spíš tak dva měsíce, někteří i déle a za tu dobu, co ty jedny kalhoty nosí, je údajně nesmí vyprat - moc prima pravidlo. Červené gatě může nosit kdokoliv a modré mají prý ekonomové. Dále mají takové šílené barevné minibusy, nebo jak to nazvat, a jezdí s nimi úplně všude.

17. května - Den ústavy. Začíná poměrně nevinně na náměstí proslovem a následně pochodem, který z toho náměstí odchází zhruba tak dvě hodiny. Představí se v něm vojáci, hudebníci a následně různé zájmové spolky, kroužky a hromady dětí. Většina lidí si také oblékne extrémně drahé kroje, za které byste si v Čechách mohli koupit slušné auto. Ale vypadá to hezky, tak proč ne. Všude visí vlajky, lidé slaví.

Když je průvod o několik hodin později u konce, všichni se rozutečou po městě do různých restaurací, a pohostinství má žně. Celý den je zakončen ohňostrojem - a ne jen tak ledajakým. Střílelo se ze dvou míst - z lodě a z jednoho výběžku města. Bylo to opravdu působivé, můžu doporučit.

Večer město okupuje především mládež, všechny diskotéky jsou napráskané stejně tak jako ulice. Ty zůstaly po průvodu pořádně zaneřáděné, takže budou mít žně i úklidové služby. Co je však fascinující, jsou opilé bezvládné dívky válející se po ulici. Viděla jsem dvě, první se její kamarádky snažily udržet z obou stran tak, aby seděla a zachovala si ještě nějakou důstojnost, a druhou vedl nejspíš přítel nebo nějaký kamarád před sebou jako loutku, podpíraje jí v podpaží. Vypadalo to s oběma opravdu dost špatně. Navíc ani taxíky, kterých jsou takhle večer ulice plné, nechtěly nikoho takového vzít. 

Studentský život - je tu běžné, že se Norové přihlásí na nějakou prestižní univerzitu (to jsou tady v porovnání s Českým školstvím úplně všechny), seženou si byt a domů se podívají dvakrát za semestr - maximálně. Vidím v tom hned několik faktorů - (1) všechno je tu od sebe tak daleko a doprava je tak drahá, že se nevyplatí jezdit domů, (2) v rámci ubytování máte většinou pračku a hromada Norů disponuje takovým elektronickým vybavením, že domů prostě nepotřebují a (3) každý student dostane celkem štědré kapesné od státu, takže je rodiče vůbec nepodporují, toto "kapesné" pak splácení až potom, co si najdou práci.

Party, party - všichni se tu hrozně pohoršují nad alkoholem, když jim povyprávíte, jak si jdete v Čechách sednout v šest večer do hospody s kamarády a v šest ráno se vracíte domů s diskotéky. Tady vše začíná Preparty, čili sejdete se kolem deváté nebo později u nějakého kamaráda, kde popíjíte pivo a ostatní alkohol, co jste si přinesli s sebou z domu. O půlnoci se vyráží na diskotéku, kde nejlevnější pivo stojí oko 80 - 90 NOK (cca 300 Kč). Vystojíte si při velkém štěstí "pouze" půlhodinovou frontu na diskotéku (vstup je zde věkově omezený a to různě od 18/20/22 let takže důkladně kontrolují občanky) a pak můžete křepčit až do 2:15 do rána (!!!), kdy se ve všech podnicích ve městě rozsvítí světla a vypne hudba. Preventivně se už půl hodiny před zavíračkou neprodává žádný alkohol, který by vám u východu stejně zabavili, kdybyste se ho pokusili vynést ven. Takže se všichni vyvalí do ulic města, kde je v tu chvíli hlava na hlavě a všichni na sebe pokřikují apod. Navíc v tuto dobu už začíná v květnu/červnu svítat. No a zbývají dvě možnosti - jít spát a nebo pokračovat na nějaké Afterparty u někoho doma.

O Norsku se říká, že je jedním z nejbezpečnějších míst na světě. Lidé se tu podle toho chovají, studenti nechají své notebooky nestřežené na studovně a odejdou si na oběd, nebo na nádražích se nebojí nechat si kufry u lavičky a odběhnout si pro jídlo. Všechno je to doprovázané i jakousi důvěrou, koupíte si v kině lístek ale u vchodu vám ho nikdo nezkontroluje, nebo si jdete pro odměnu vyplývající z vašeho členství v místním sportovním středisku a nikdo na vaši kartu neoznačí, že jste si odměnu vybrali, a tak byste si pro ni mohli jít druhý den znova, obsluha se přece každý den mění. Z jídelny si nádobí můžete odnést kamkoliv, budou věřit, že ho vrátíte. A takhle to funguje se vším.

Je tu ale jeden háček, v Norsku dochází k rekordnímu počtu znásilnění. Pachatelé jsou z drtivé většiny přistěhovalci (viz Zpráva).

Když bych to měla shrnout, Norsko mi přijde úžasné. Norové jsou velcí vlastenci, všude visí trojúhelníkové norské vlaječky, když je nějaký svátek, snad každá domácnost vyvěsí další klasické obdélníkové vlajky, ale nemají problém přijímat přistěhovalce nebo uprchlíky. Nikdo se na nikoho nedívá přes prsty, všichni jsou tu tak nějak na stejné úrovni. Navíc člověk si tu připadá všude bezpečně, lidé jsou milí a přestože o sobě říkají, že jsou stydliví, jsou velmi ochotní pomoci.

Něco málo o norské abecedě, která je poměrně zajímavá :)

V Norsku existují dva úřední jazyky Bokmål (v překladu knižní řeč) a Nynorsk (nová norština). Bokmål tu mluví 80 % obyvatel především na východě země. Nynorsk se používá na východě, především v menších vesničkách. Více se dozvíte na Wikipedii - Bokmål / EN. 

V noštině si všichni tykají a říkají si ahoj (Hei! nebo Hallo!) a loučí se neutrálně ahoj/měj se (Ha det!), nerozlišuje se tu kdo má větší postavení a kdo ne, což je mi taky velmi sympatické. Učitelům se tu běžně říká křestním jménem, stejně tak to funguje i v zaměstnání, což jen podporuje ten příjemný pocit rovnosti. Tady se vás prostě nikdo povyšovat nepotřebuje.