Bydlení

Bydlení jsem si vybírala, co nejdříve to šlo, cílem bylo ukořistit to nejlevější. Takže první atribut byl jasný - cena, další důležitou roli hrála vzdálenost od školy, chtěla jsem chodit pěšky - to je nejlevnější. A tak jsme si vybrali dvě nejlevnější s tím, že nás případně mohou přesunout nebo změnit cenu. Vyšlo to tak, jak bylo v plánu. Bydlení kilometr od školy, jedno z nejlevnějších a navíc poměrně pěkné, vše vypadá jak nové :)

Jedná se o společnou kuchyň a koupelnu a pak je tu pro každého obyvatele jeden pokoj a šatna. V Norsku je samozřejmostí, že má každý svůj pokoj - jen pro sebe. Ještě jsem tu nepotkala někoho, kdo by byl ve dvou v jednom pokoji. Nakonec se asi vyplatí bydlet ve třech, protože jsou podle toho i velké společné místnosti, to je pak v koupelně i stůl s nějakou tou židlí a místnost je větší, skoro jako společenská.

Kuchyň není vůbec vybavená nádobím, ze spotřebičů tu je jen elektrický sporák s troubou a lednička. Takže je do začátku nutné koupit si vše: hrnec, pánev, talíře, misky, hrníčky, příbor. Věci jako mikrovlnka, varná konvice nebo toustovač tu také nejsou, ale čas od času se objeví nějaké takové zařízení v nabídkách na odprodej v různých facebookových skupinách pro Erasmáky... :)

Šatny, pro každý pokoj jedna, lze zamknout. V pokoji ale není skříň, což není úplně praktické, v kuchyni, z které se do šatny vchází, je celkem zima, protože profukuje mezi dveřmi z chodby (žádné těsnění tu opravdu nemají, když se za dveřmi svítí, je to skrz ně vidět), takže ani v šatně to není bůh ví jaké, takže se tam člověku po ránu opravdu nechce chodit vybírat si, co dneska na sebe.

Koupelna je opravdu malinká, ze začátku to byl celkem šok, ale člověk si zvykne. Záchod je trochu moc u zdi, umyvadlo trošku moc u záchodu. Závěs má tendenci se na člověka lepit :D ale je to o zvyku. Hlavně že teče teplá voda :)

Mají tu v každé sprše zvláštní "zařízení" - stěrku na dlouhé násadě, pro stírání vody ze země, moc zajímavé. Ale funguje to, s plísněmi se tu bojuje různými způsoby, zřejmě proto jsem nikdy nikde žádnou neviděla. V koupelně celý den běží jakýsi větrák nebo klimatizace, bůh ví, co to je, takže se tam neustále větrá. Navíc jsme časem objevili, že je v podlaze zabudované topení, to se hodí.

No a pak je na řadě můj pokoj sestávající se z nízkého konferenčního stolku a jednoho křesla, psacího stolu s dvěma policemi, židle a postele. Nábytek se samozřejmě nesmí stěhovat, takže jsem si už přesouvala křeslo, protože na místě, kde stálo, bylo úplně k ničemu. Není to špatný pokoj, jen nějakou tu skříňku by to chtělo.

V okně nejsou žádné záclony, jen závěs. To je tady v Norsku normální, že je všem vidět do domu, ale nejspíš si tu lidé do těch oken prostě nekoukají. Stejně je ale venku většinou tma, takže je kolikrát zbytečné namáhat se s rozdělávám závěsů, zvlášť když člověk za tmy vstává a za tmy chodí domů a nevlastní žádné květiny. Abych nezapomněla to malé bílé u země, to je topení, ač se nezdá je výkonné a místnost udržuje v teplotě, kterou je možné si nastavit.

Co mě tu překvapilo je židle, na první pohled se může zdát obyčejná, ale je jakási houpací. Sedadlo židle je totiž upevněné jen uprostřed, takže když si člověk sedne příliš do předu, židle ho málem vyklopí a když příliš dozadu, je to jak kdybyste padali. Zkrátka je asi nějaká zdravotní či co a člověk na ní musí sedět rovně, podobné exempláře jsem už potkala i ve škole - fascinující.

Postele tu byly základně povlečené modrým prostěradlem, pod kterým je ještě jakási vrstva chránící matraci samotnou, něco jako matracový chránič ale silnější. Asi se tu o ty matrace vážně bojí. Navíc v pokynech bylo, že postel musíme ještě jednou povléknout, což člověka napadne, ale většinou to s sebou netáhne, a tak jsem si v IKEE nakoupila bílé prostěradlo. Jinak žádné polštáře ani deky, vše se musí koupit, a tak jsem si přivezla spacák a plánuji tu v něm pět měsíců "bydlet", jsem zvědavá, jestli mě to bude celou dobu bavit, zatím až na šustění je spacák praktický a nemám s ním žádný problém :) Navíc v IKEE prodávali moc prima deku, a tak musela být má :)

A to je ten velký nákup z IKEY, moje je oranžová deka, od každého kusu nádobí jeden (talíř/miska/hrníček za 5 NOK/kus - neberte to:), sušenky na horší časy, jedno povlečení a startovní kečup :D No do začátku je to celkem útrata, ale jsou to takové ty fixní náklady, co se časem rozpočítají. :)

Sníh je tu!

Ano, konečně tu máme sníh! Norové už byli nedočkaví, většinou tu mají sníh už před Vánoci, letos ale ne, to asi proto, abych mohla stihnout dva skvělé výlety se super počasím :) No a teď už zjišťuji, jaká je tedy zima v Norsku. Snížek krásný, člověk by si řekl, jako z pohádky. Ano, na fotce to vypadá krásně, ale kráčet ulicí v protivětru, který do obličeje vmetá ledové krystalky a sníh, to už takový med není. Zkrátka tu dost fouká a to, co padá na zem, jsou někdy spíš krupky ledu než sníh, a tak není úplně pohodlné pohybovat se venku, ačkoliv to z okna vypadá kouzelně :)

Tak, tohle je fotka z neděle 12. ledna, foceno kolem 15. hodiny, slunce už bylo nízko a zbývaly dvě hodiny do západu slunce. Ten den jsem byla na výletu na Baneheia a Ravnedalenu, pěkně jsme se při výstupu zapotili, svítilo sluníčko, zkrátka krásné počasí. No ale druhý den...

...už od rána sněžilo. Počasí se dramaticky změnilo, včera ani mráček a dneska bílá obloha a sníh. Tenhle trend si počasí udrželo, jen jeden den se teploty vyhouply kousek nad nulu, tak nám tu dopoledne pršelo, ovšem odpoledne zase sníh. A od té doby sněží pořád... A fouká...

Ano, v Norsku jsou na úklid připraveni, kdykoliv. Většinou je to nejpraktičtější, když zrovna nesněží. Takže se nám tu dvě noci stalo, že nám začali těmihle traktůrky s radlicemi uklízet pod okny v jednu nebo ve dvě hodiny v noci. Zdálky to znělo jako bouřka, pod okny jako buldozer, v noci to moc nepotěší. Nicméně jsem zjistila, že uklízet sníh v noci není pravidlem. Často se sníh uklízí také v sedm ráno, v sedm večer, prostě kdykoliv a je u toho pořádný randál. Dávají si s tím záležet, žádné, že se cestička jednou projede, a je pokoj. Traktůrek jede několikrát: z jedné strany, z druhé strany, pak znovu, pak přijede jiný traktůrek, zase to projede on, potom to opraví první traktůrek a tak stále dokola. Právě ze sledování systematické práce řidičů traktůrků vznikla fotka výše, oni si to snad užívají, jako malí kluci :)

I přes veškerý sníh doprava funguje skvěle, není tu ovšem vidět ani zdánlivě tolik aut jako u nás. Nevím, čím to je, jestli vysokými cenami čekoholiv, co vám zrovna vyvstane na mysl, včetně aut, nafty, benzínu, a nebo až zvrácenou zábavou Norů, jezdit v tomhle počasí na kole (?!?). A to není všechno, když se zlomená v pase, abych se do nejvíc uchránila před vichřicí, plahočím do školy, vítr mi šlehá do očí, brýle mám mokré, nic nevidím skrz ně ani nad nimi, slzy mi tečou, obličej si chráním před miliony ledových jehliček oběma rukama a snažím se do té bílé tmy mžourat, abych zjistila, jestli zrovna nejede auto, nebo případně kolo (!), zahlédnu partu bláznivých Norů, jak si jdou v tomhle "príma" počasí nalehko v elastických teplácích a jedné tenké sportovní mikině, maximálně s šátkem kolem krku, hromadně ZABĚHAT (?!?!?!). A tak si říkám, že si na to počasí třeba zvyknu jako oni... A nebo ne :-D

Tohle je jedna z hlavních ulic přímo ve středu města zvaném, jak už jsem tu snad uváděla, Kvadraturen. V těch frekventovanějších ulicích se dá pohybovat celkem pohodlně, maximálně se tu člověku poštěstí nějaké to hrabání se přes kupu protaženého sněhu.

Moře v zimě, to je sen tak nevidí :)

Tohle je ulice s příliš drahými pizzeriemi, než abyste se mohli jít podívat na dnešní menu. A následuje fotka místní dominanty, tentokrát ve sněhovém hávu.

Výlet na Banehia a vyhlídku Ravnedalen

Banehia se nachází severozápadně nad Kvadraturen (centrem města). Na cestu jsme vycházeli ve tři hodiny s tím, že chceme z vyhlídky Ravnedalen vidět západ slunce. Museli jsme jít poměrně svižně, abychom západ slunce stihli.

Zvětšit mapu
Přímo z centra města jsme prošli mezi rodinnými domky a hned se před námi objevila úzká strmá cesta směřující někam nahoru do kopců.

Hned jsme se dostali do úplně pohádkového lesa plného oblých skal, bublajících potůčků a listí ze stromů, jejichž vršky osvětlovalo slunce, které se v Norsku drží prakticky vždycky při zemi. :)

Norsko je opravdu země plná jezer, po krátké cestě lesem jsme se objevili u jezera, které bylo přizpůsobené ke koupání, nechyběl tu záchranný kruh nebo nerezové schůdky do vody, já se ale snažila fotit tu krásnou přírodu, takže na fotkách žádné schůdky nehledejte :)

Dnes bylo krásné počasí, nikde ani mráček. Paradoxem je, že se měsíc pohybuje snad výš než slunce :)

Stromy mě tu také uchvátili, jsou překrásné. Větve se kroutí na všechny strany a opravdu snad rostou směrem na jih. Je tu ovšem vidět, že do přírody zasáhla civilizace, hlavní stezky v lese jsou lemovány "pouličními" nebo spíš lesními lampami. Cestu nám občas připomene ukazatel, ale myslím, že sama bych se hned ztratila. :)

Po dlouhé chůzi lesem, který byl plný různých klikatých větších či menších cestiček, jsme se dostali do tohohle úžasného údolí. Skály byly neuvěřitelně vysoké a velmi, velmi strmé, opravdu nezvyklá podívaná.

V chaloupce v dáli vaří kávu, ano je to kavárna :) Na konci cesty nás čekal výstup na skálu po velmi velmi strmých schodech, připomínalo to něco jako výstup na Sněžku, nebo Lysou horu. Měla jsem pocit, že mi nohy upadnou :))

Ale stálo to za to, výhled byl krásný a že to bylo vysoko... Ještě jsme měli ale najít tu správnou vyhlídku, ze které je vidět západ slunce, kvůli tomu jsme přece přišli.

Zpátky jsme šli zase jinou cestou a procházeli jsme kolem další vyhlídky, ze které bylo vidět celé město, už se pořádně setmělo, bylo kolem 16:30.

Výlet k Nedre Jegersbergvann

Nedre Jegersbergvann je jezero, které se nachází nedaleko za Univerzitou i Agder, snad by to šlo přeložit jako Dolní Jegersbergské vody. U jezera jsme měli mít zimní BBQ party, která se rozhodně vydařila, na skále z opracovaných kamenů hořely pěkné ohníčky, sluníčko hřálo a všude okolo krásný výhled. Ale nebyli jsme tam jenom my, k jezeru se chodily rekreovat rodiny s dětmi, páry, hodně lidí si k jezeru míří zaběhat (což by na mě nebylo, protože ač se to z mapy nezdá, jsou tam pěkné "krpály"). Počasí vyšlo, svítilo sluníčko, a tak se nemůžu nepochlubit nějakými těmi fotkami :)

Zvětšit mapu

Pro zajímavost ještě doplním, že jsou fotky z 11. ledna 2014, čili velmi výjimečné počasí - žádný sníh :) Prý to tu ještě nezažili, aby byly Vánoce bez sněhu, no a my si v lednu užíváme opékání buřtíků - neuvěřitelné...

Odbavování na letišti

Odbavování probíhá na každém letišti trošku jinak. Já začínala v Praze, měla jsem koupenou letenku do turistické třídy (low-cost), takže jsem si musela připlatit za kufr, který bude nakonec v zavazadlovém prostoru. To bylo možné provést už při nákupu letenky na internetu. Letěla jsem se společností Norwegian, takže jsem si na stránkách této společnosti zjišťovala informace o odbavování, abych věděla, co si můžu umístit do příručního (neboli také kabinového či checked) zavazadla a co do kufru.

Každé zavazadlo mělo své limity, pro zavazadlo, které bude v zavazadlovém prostoru byl vymezený rozměr a maximální váha 20 kg s tím, že se do 32 kg dalo každé kilo navíc doplatit. Pro příruční zavazadlo byl limit 10 kg a navíc byly přímo dané maximální rozměry, navíc bylo nutné dokázat, že se vejde do koše o určitých rozměrech a nebo se mělo protlačit přes jakýsi otvor. K příručnímu zavazadlu bylo ještě možné vzít si tašku s notebookem nebo kabelku, ty limit neměly.

A jak to všechno probíhá? Je dobré dostavit se alespoň dvě hodiny před odletem, to se otvírá odbavování. Nejprve se tedy vyzvedávají letenky a také se odbaví velký kufr, který bude v zavazadlovém prostoru, v tomto kufru by neměla být elektronika, protože s tím opravdu ošklivě hází. Pokud má zavazadlo nadváhu, dostanete potvrzení a nadváhu je nutné zaplatit u dopravce, pak je nutné se s potvrzením o zaplacení vrátit pro letenky, které vám oproti potvrzení o zaplacení vydají. A pokračuje se dál...

...ke kontrole příručních zavazadel případně i osobní kontrole. Tam už s vámi nemůže mávající doprovod. Do plastových krabic je nutné vložit: pas + letenku, bundu, boty, pásek od kalhot, hodinky a další větší kovové věci (piercingy a náušnice by neměly vadit), dále elektroniku jako je notebook, externí harddisky, tablety apod. a všechny příruční zavazadla či kabelku. Pak projdete bezpečnostním rámem. V Praze se mi nestalo, že bych pípala, jenže v Oslu jsem si nesundala hodinky - tvrdili mi, že je mít můžu, a tak jsem pípala a musela jít k osobní kontrole. Většinou je tam po ruce muž, který se vás zeptá, zda vás může prohlédnout, doporučuji to odsouhlasit, vyhnete se tak dlouhým tahanicím. Pak "kontrolor" provede cosi, co jsem pracovně nazvala "oprašování" :D Zkontroluje více méně všechny části vašeho těla s tím že se vzorně vyhýbá intimním partiím, nicméně pokud si myslíte, že si něco propašujete v podprsence, trenýrkách nebo ponožce, tak jste na omylu. S využitím několika fascinujících grifů vás prohlédne velmi důkladně. Taky prohlíží pásek (ten všitý) u kalhot a dokonce jsem musela zvedat nohy, aby mi zkontroloval chodidla - cha, cha. A tak jsem byla vzorně "oprášena" a byla to opravdu zajímavá zkušenost :D S věcmi v mých příručních zavazadlech jsem problémy neměla, musím říct že v Oslu ani tolik nekontrolovali rozměry příručního zavazadla, ani jeho váhu, v Praze si na to dávali větší pozor, nicméně zas naopak neprováděli prakticky žádné osobní prohlídky, nebo je prováděli někde jinde, protože žádné "oprašování" nebylo vidět. V Oslu "oprašovali" přímo za bezpečnostním rámem, což mi bylo příjemnější, než chodit někam mimo dohled. A tak jsem si vyzkoušela cestování letadlem se vším všudy :) Po této proceduře už můžete do bezcelního prostoru.

Je to tam pěkně drahé, ale pokud nechcete pít vodu ještě dražší, doporučuji ji nakoupit do letadla právě tady. Jinak je v bezcelním prostoru kupa různých obchodů, většinou poměrně drahých, žádnou výhodu v tom, že je zboží bez cla, jsem nenašla. Česko je hold velmi levná země, ač se to na první pohled nezdá. Nicméně důležité v bezcelním prostoru je to, najít tu správnou bránu, kterou budete nastupovat do letadla a být u ní pro jistotu připraveni nějaký čas dopředu (třeba už půl hodiny). To, že se brána otevřela hlásí hned v několika jazycích a tak není těžké zjistit, co se děje :) No a o letu třeba zase příště :)

Kostely v Norsku

Kostely jsou v Kristiansandu skoro všude, proto když si dáváte sraz u kostela, ujistěte se, že je to ten správný kostel. Tak třeba tenhle máme po cestě do školy. :)