Letíííííííííííííííííííím

Do Norska vede mnoho cest, ale jako nejsnadnější se mi zdálo letět z Prahy do Osla a z Osla do Kristiansandu. Letenka přišla na nekřesťanské peníze (ne, opravdu se nevyplatí někam léta o víkendu) a navíc stihla Národní banka oslabit korunu, že letenky vylétly minimálně o 2000 korun dráž. Ale o letenkách třeba jindy.

Důležité bylo, že jsem měla letět poprvé. No dobře, možná po druhé, můj první let jsem absolvovala v Cessně a opravdu mi ta bylo hodně špatně, takže jsem se dost bála, co přijde teď. První let měl trvat dvě hodiny, tak jsme se s kamarádkou vyzbrojily bonbonky, foťákem, kapesníčky (samozřejmě jsem měla rýmu) a nevím čím vším. A tak jsme si daly naše příruční zavazadla do poličky nad námi a uvelebily se. Háček byl v tom, že jsme seděly dvě na sedadlech u okýnka, takže když jsi na třetí sedadlo směrem do uličky sedl pán a usnul, nevěděly jsme, jak budeme trpět :D Doufaly jsme, že až vzlétneme, budeme si moct ze svých příručních zavazadel vybrat potřebné propriety, nicméně jsme pána nevzbudily a dvě hodiny trpěly :D Sousedi naproti v uličce si koupili Bonaquu nakoupenou v bezcelním prostoru, což jsme nevěděly, že je možné, a vesele si popíjeli svoje pitíčka a my bez bonbonů, kapesníků, foťáku (!) dvě hodiny pozorovaly, jak se letadlo různě naklání, hrká, vrčí a otáčí se. To se moc nepovedlo..

Nicméně jsme všichni přežili, přistáli a ocitli se v Oslu. Po příletu jsme se motali dlouhými chodbami letiště, až jsme přišli k místu, kde se vyzvedávali kufry.

 

To bych ovšem nebyla já, kdybych se svým megakufrem (28 kg) neměla nějaké problémy. Kufr mi někde mezi Prahou a Oslem samozřejmě zničili a to tak, že madlo, za které jsem kufr táhla nešlo vytáhnout a tak jsem lezla málem po čtyřech abych kufr odtáhla do potřebných míst. A to nám dalo ještě celkem zabrat najít odlety. Moje zavazadlo si ale umínilo, že mi bude dělat problémy, takže mi v Oslu nešlo odbavit, jako běžná zavazadla, která se prostě mrsknou na jakýsi pás, a cestující si sám načte čtečkou kód, který je na odbaveném zavazadle připevněn. A tak jsem musela vystát frontu k odbavení, kde stojí živý člověk, se kterým se dá komunikovat, a ne nějaká čtečka. Tam mi řekli, že je moje zavazadlo skutečně příliš těžké a že mám jít do oddělení nadměrných zavazadel. Ha, ha.. A to mi zavazadlo v Čechách odbavili bez problému, jen jsem zaplatila za nadváhu. Tedy dobře, vydala jsem se hledat oddělení nadměrných zavazadel. Po dlouhé frontě jsem měla svůj megakufr sama vytáhnout na pás, který se ocital ve výšce asi 50 cm, Nor, který to tam obsluhoval se na mě jen díval - bezva. Fakt jsem se hodně bála, že mi kufr neodbaví a budu ho muset nechat trčet někde v Oslu.

Nakonec se zadařilo, moje velké zavazadlo bylo odbaveno a já vyšokovaná vymýšlela šílené scénáře, kterak mi neodbaví můj příruční batůžek (cca 8 kg) s elektronikou. Nakonec se vše vydařilo, bohužel jsem se ale neobešla bez osobní prohlídky (jo, příště si ty hodinky sundám!), ale o tom napíšu podrobnější příspěvek snad jindy :) A tak jsme opět prolezli bezcelním prostorem, který byl tentokrát opravdu dlouhý - byl jako nekonečná chodba plná čísel, značící jednotlivé brány. Nakonec jsme byli v puštěni do letadla a já seděla přímo u okýnka - paráda :)

Vzlétali jsme v 16:55 takže byla v Oslu už tma jako v pytli, nicméně jak jsme se blížili k jihu směrem na Kristiansand bylo v dáli vidět zapadající slunce, škoda že fotky nejsou ostřejší, ale musela jsem fotit bez blesku. 

Přestože byla tma, měla jsem výhled na pravé křídlo, které celou cestu svítilo a blikalo, výhled na mraky byl impozantní.

Nicméně musím říct, že druhý let už byl úplně v pohodě. Věděla jsem, co čekat a už jsem si připadala spíš na nějaké atrakci než v letadle. Dokonce nám během cesty pustili animáček, to je pak člověku hned líp :))