Stránky

sobota 1. února 2014

Cestra trajektem do Dánska aneb tam a zase zpátky.

Jak to tak bývá, občas se dopravním společnostem zasteskne po zákaznících z řad studentů, a tak se rozhodnou udělat nějakou tu výhodnou akci pro chudáky studentíky. A tak jsme byli nalákáni na výlet trajektem do Dánska.




Naštěstí máme hodné kamarádky, které nám objednaly lístky na tu nezapomenutelnou plavbu. Protože vyznat se na stránkách, které jsou jen norsky, a vyplnit formulář, který je krapet zmatenější, než se na první pohled zdá, by pro mě samotnou nebylo vůbec jednoduché - určitě bych nakonec jela jinam než všichni ostatní a sama! :D 

Když nadešel den D, trochu pozdě - ale přece, jsme si vyzvedli lístky za 50 NOK (tam i nazpátek) a už se hrnuly směrem k trajektu. Ač jsem to slyšet nechtěla, dozvěděla jsem se před jízdou, že nemáme zakoupená místa do záchranných člunů, protože na ty se doplácí dalších 75 NOK za cestu.


Na trajektu jsem si připadala spíš jak v hotelu, alespoň dokud stál na místě, ale o tom až za chvíli. Nejprve jsme se chtěli podívat ven a prohlédnout si okolí z trajektu. Po krátkém hledání jsme se dostali na horní palubu a měli jsme tak možnost vyfotit si město. Vyplout jsme měli v 16:30, takže se už šeřilo a já se svým né-úplně-super-dělo foťákem, měla šanci na zachycení pár posledních nerozmazaných fotek.




Nakonec se rozběhly motory, byla vytažena kotva a trajekt i s námi se dal do pohybu. Jelikož se mi dělá špatně i z dětské houpačky, byla jsem připravena a pro jistotu jsem si před plavbou dala Travel Gum, což je jakási žvýkačka, po které by člověku nemělo být špatně, v letadle to celkem fungovalo, proč by to nezabralo na trajekt. Dokud jsme byli na dohled od města, kochali jsme se pohledem na okolí. Vítr s námi mával ze strany na stranu tak dlouho, dokud jsme se nerozhodli vzdát se výhledu a jít se ohřát do vnitřku lodi.






Ze zádě trajektu jsme přešli na příď, kde byli obchody se zbožím bez cla. Což byl asi tak největší cíl plavby - pivo a cigarety bez daně, i čokoláda byla levnější, nicméně suvenýry drahé - překvapivě. Jelikož byl obchod na přídi, houpání už nebylo srandovní, ale nepříjemné a žvýkačka nežvýkačka, bylo mi špatně. A tak jak jsem procházela obchodem, bylo mi hůř a hůř, až se mi začali dělat mžitky před očima a bylo mi celkem jasné, že se můžu každou chvíli složit, a tak jsem udělala to nejjednodušší, co šlo, sedla jsem si uprostřed obchodu na zem a rozjímala, jestli mě to přejde nebo ne. Překvapivě to pomohlo a už mi bylo "jen" blbě od žaludku - prima. :P Časem už bylo hloupé sedět na zemi, a tak nadešel čas jít zaplatit, držela jsem se, abych na pána u pokladny nevrhla, rychle zaplatila a snažila jsem se co nejrychleji dostat k nejbližšímu křesílku a sednout si a nehýbat se. Nakonec se celá naše tlupa usadila v restauraci. Chlapci si otevřeli svá právě nakoupená piva a popíjeli, někteří svačili a já uklidňovala svůj žaludek. Pak přišel místní pracovník, zabavit otevřené pivo, které zahlédl - jo, to jsme nevěděli - na palubě se nesmí konzumovat pivo zakoupené v obchodech.





Většinu cesty do Dánska jsem nakonec prospala, to bylo prospěšné, protože jsem se konečně mohla najíst a bylo mi krapet líp. Jak jsme se blížili k pevnině, loď se tolik nehoupala. Nakonec jsme úspěšně přistáli, vystoupili a mohli jsme si po tříhodinové plavbě užít asi tak 30 minut v Dánsku - ano trajekt jel za 45 minut zpátky, no a samozřejmě to nejde přijít na poslední chvíli.


A tak jsme se rozběhli směrem k centru, našli jsme dva obchody z toho jeden je i v Norsku - Rema 1000. Ano, ceny byly vskutku o něco nižší, háček ale byl v tom, že jsme si jaksi nikdo nezjistili, jaký je kurz mezi norskou a dánskou korunou, nicméně jsme tušili, že to bude o něco víc než NOKy. Pobrali jsme vše, co se zdálo levné, mě se toho bohužel moc levného nezdálo, asi jsem se měla dívat lépe :D Nicméně se skutečně vyplatí nakupovat v Dánsku, teď se pohybuje norská koruna okolo 3,3 české a dánská asi tak 3,6. Nicméně 300 gramů tvrdého sýru - stejná značka, který tady v Norsku stojí 36, stála v Dánsku 22. Po té troše počtů jsme zase letěli na trajekt a mohli se vydat na zpáteční tříhodinovou cestu. To už jsem se radši moc nezvedala, jen jsem si koupila pohledy, poměrně drané, nicméně opravdu krásné, co jinde nemají.

Na závěr nějaké ty povedenější obrázky, které jsou pořízené na mnohem lepším fotoaparátu než mám já :)





Žádné komentáře:

Okomentovat